Pořád zapomínám noty, které už jsem uměl, je to normální?

Naprosto normální, zapomínání patří k tomu, jak se názvy not usazují; není to důkaz, že se neusadí nikdy. Paměť pro symboly se buduje opakovanými setkáními s odstupem, a s některými notami se začátečník potkává jen vzácně: vysoké pomocné linky, velká část basového klíče. Název, který jste minulý měsíc potkali párkrát a od té doby ne, prostě vybledne; tak to má být. Zapomenutí není selhání, je to signál, že je čas na další setkání, ideálně ve skutečné skladbě, ne na kartičce.

Proč noty, které jste „uměli“, mizí

Osnova se neučí rovnoměrně. Noty uprostřed houslové osnovy se objevují skoro ve všem, co začátečník hraje, takže se s nimi potkáváte pořád a bez námahy, a v jednu chvíli přestanou být fakty, které lovíte z paměti, a stanou se něčím, co prostě vidíte. Na noty na okrajích se ale nedostane: pomocné linky nad osnovou a velká část basového klíče se objevují jen občas a názvy, které potkáváte zřídka, rychle blednou (proč zůstávají noty nad a pod osnovou těžké · proč je basový klíč tak těžký).

Mimo hudbu ten jev dobře znáte: slovíčko z cizího jazyka, které potkáváte denně, drží; to, které jste potkali dvakrát o dovolené, ne, a nikdo tomu neříká špatná paměť. Vzorec, který popisujete, jeden týden jistota, další týden nic, je tedy přesně to, co vzácně potkávané symboly dělají. Neříká nic o tom, že máte špatnou paměť, a všechno o tom, že rozvrh setkání je nerovnoměrný. Řešením nejsou výčitky; řešením je domluvit těm notám víc schůzek. Platí to pro dítě v ZUŠ stejně jako pro dospělého, který se učí sám. (A jedna česká past navíc: co je v anglických materiálech B, to se u nás jmenuje h, když kombinujete české a anglické zdroje, pletou se názvy o to snáz.)

Co dělat, když název vypadne uprostřed skladby

Samotné zapomenutí stojí málo. Drahé je to, co přijde potom, a tam číhají dva zlozvyky. První je zastavit se: lovit v tabulce, ztratit nit a skončit dřív, než jste chtěli. Druhý je potichu hádat: neověřený špatný název, nacvičený pár večerů po sobě, se zabetonuje stejně pevně jako správný.

Levný tah je rychlá poctivá kontrola, notu si ověřte, název řekněte nahlas a hrajte dál. Dětem tuhle službu dělá učitel na hodině; kdo cvičí sám, potřebuje jinou spolehlivou oporu. Přesně pro tu chvíli, kdy by zapomenutý název jinak zastavil celé cvičení, je stavěná Notalune: vyfotíte takt, název se objeví přímo u noty a pak ho zase skryjete, protože cílem je čtení bez něj.

Jak z příštího setkání vytěžit víc

Když je zapomínání signál rozvrhu, odpovězte rozvrhem, ne výčitkami:

• Nechte skladbu, ať odstupy naplánuje za vás: nota, která se vrací v hudbě, kterou máte rádi, dostává setkání zadarmo, a navíc přichycená k něčemu, na čem vám záleží.
• Kotvěte se na orientačních notách, třeba na jednočárkovaném c, a čtěte podle vzdáleností, místo abyste každý název znovu odvozovali od spodní linky (jak si názvy not doopravdy zapamatovat).
• Říkejte názvy nahlas, než zahrajete, vybavit si název z čisté stránky je skutečný test; přečíst ho z tabulky ne.
• Smyčku uzavřete sebezkoušením (jak si ověřit noty, když cvičíte sami).

A držte si rámec: každý plynulý čtenář tyhle noty cestou taky zapomínal. Rozdíl není v tom, že jemu paměť držela napoprvé, ale v tom, že si domlouval další setkání tak dlouho, dokud názvy nepřestaly odcházet.

Napsal autor aplikace Notalune, iOS aplikace stavěné tak, aby vás jedna zapomenutá nota při cvičení nezastavila: vyfotíte vlastní noty a názvy se objeví přímo u nich, zapomenutý název se tak stane rychlou kontrolou, ne koncem cvičení. Když si Notalune není jistá, nechá notu raději prázdnou, a všechny názvy skryjete jedním klepnutím, až budete chtít číst sami. Další průvodce ve škole čtení not · dotazy: support@notalune.com.