Co dělá předznamenání s názvy not?

Předznamenání platí pro každou notu daného písmene, ve všech oktávách, po celou skladbu, dokud ho nezruší odrážka. Křížek na horní lince na začátku skladby není o jedné notě: znamená, že každé f na stránce, vysoké i hluboké, v pravé i levé ruce, se teď jmenuje a hraje fis. Stejná vytištěná nota tedy může znamenat f, nebo fis, podle předznamenání na začátku řádku. Právě proto je předznamenání jedním z nejčastějších zdrojů falešných tónů při cvičení.

Jedno pravidlo, tři detaily, které začátečníky chytají

• Ve všech oktávách. Značka je v osnově nakreslená jen jednou, na jedné lince nebo v jedné mezeře, ale platí pro své písmeno v každé oktávě: křížek na horní lince f zvyšuje stejně i f ve spodní mezeře.
• Po celou skladbu. Na začátku každého řádku se předznamenání opakuje jako připomínka, ne jako nový pokyn, platí, dokud se samo nezmění.
• Odrážka ho ruší, jen nakrátko. Odrážka před notou přebije předznamenání pro tu notu do konce taktu; taktová čára pak vrací předznamenání zpátky do hry.

Proč to oči přehlédnou

Osnova ukazuje polohu noty a poloha prozradí písmeno, ale už ne posuvku. F i fis sedí na úplně stejné lince a vypadají úplně stejně; jediné, co je odlišuje, je značka vytištěná na začátku řádku, daleko od noty, na kterou se právě díváte. Začátečník tak může číst všechny polohy správně, a přesto celý večer hrát falešně. Není to nepozornost, tak prostě notopis zhušťuje informace, a udržet předznamenání v hlavě je návyk, který se vyplatí budovat od začátku (viz Jak se naučit číst noty?).

Druhou vrstvu přidávají posuvky u not: křížek, béčko nebo odrážka napsané přímo před notou platí jen do konce taktu. Předznamenání nikdy nevyprší; posuvka před notou vyprší vždycky. Kdo si obě pravidla splete, hraje falešně na obě strany.

Česká zvláštnost: h a b

V české konvenci se sedm not jmenuje c, d, e, f, g, a, h. Zvýšená nota dostává koncovku -is (fis, cis, gis), snížená -es (des, ges, ces), s výjimkami: snížené e je es, snížené a je as a snížené h se nejmenuje „hes“, ale prostě b. Křížky v předznamenání přibývají vždy ve stejném pořadí: fis, cis, gis, dis, ais, eis, his. Béčka jdou v pořadí opačném: b, es, as, des, ges, ces, fes. „Tři béčka“ tedy vždy znamenají b, es a as, v každé skladbě, navždy. To pevné pořadí je kvintový kruh v praxi: stačí spočítat značky a víte, která písmena se mění.

Jak si nové předznamenání ochočit

Než začnete novou skladbu, přečtěte si předznamenání nahlas: „dva křížky, každé f je fis, každé c je cis.“ Deset vteřin, které předejdou nejčastějším falešným tónům dřív, než zazní. A pak nechte názvy s tóninou opravdu změnit: v D dur se nota na horní lince houslové osnovy jmenuje fis, říkejte si fis, ne „f, tak nějak“. Smyčku uzavře poctivé sebezkoušení: pojmenujte pasáž nahlas i s předznamenáním a pak se zkontrolujte (jak si ověřit noty, když cvičíte sami). Notalune dělá totéž z fotky: předznamenání si přečte sama, nebo si ho nastavíte ručně, celý kvintový kruh, a noty pojmenuje podle něj, v české konvenci s h a b, anglické, nebo v solmizaci.

Předznamenání přestane být past ve chvíli, kdy se stane součástí čtení: jeden pohled na začátek řádku, a písmena se posunou dřív, než zahrajete první notu.

Napsal autor aplikace Notalune, iOS aplikace stavěné tak, aby vás jedna zapomenutá nota při cvičení nezastavila: vyfotíte vlastní noty a názvy se objeví přímo u nich, předznamenání si přečte sama, protože přehlédnutý křížek by pojmenoval špatně každé f na stránce. Když si Notalune není jistá, nechá notu raději prázdnou, a všechny názvy skryjete jedním klepnutím, až budete chtít číst sami. Další průvodce ve škole čtení not · dotazy: support@notalune.com.